Dějepisná exkurze do Prahy - 9.C
9.C – dějepisná exkurze Praha
Ve čtvrtek 11. 11. 2021 vyrazila 9.C do našeho hlavního města Prahy. Cílem byla především návštěva výstavy Dějiny 20. století v Národním muzeu.
V 9. ročníku se žáci v dějepise seznamují s dějinami 20. století – Velká válka (shodou okolností 11. 11. 1918 skončila), vznik naší republiky, 2.světová válka, únorový převrat, 50. léta, další a další události. Téma výstavy přesně zapadalo do probíraného učiva. Na začátku prohlídky lze zhlédnout působivé video, které nás „letecky“ provede neklidným 20. stoletím. Kromě dobových předmětů včetně módy odpovídající tehdejšímu vkusu, ukázky bydlení, zvyklostí, oslav atd., spoustě fotografií jsou zde i busty nejen českých osobností, které zásadně ovlivnily život miliónů Čechů a Slováků ve 20.století.
Druhým bodem našeho programu byla tzv. Neviditelná výstava na Novoměstské radnici. Cílem této výstavy je ukázat lidem, kteří mají zdravé oči, jak prožívá různé situace slepý nebo člověk s těžkým poškozením zraku. Slepá průvodkyně nás v naprosté tmě provázela „bytem“, zinscenovanou hlučnou ulicí i parkem. Ocitli jsme se v situaci slepého člověka. Byl to tak trochu šok najednou nic nevidět a orientovat se v prostoru především hmatem popř. sluchem. Děti měly k naší průvodkyni také dotazy, jak slepý člověk vnímá okolní svět např. jestli třeba ví, jak vypadá červená barva, když ji nikdy neviděla. Ví o ní bohužel jen to, jak jí byla někým popsána. Kromě této „neviditelné“ části je zde expozice (viditelná), kde jsou hry např. šachy uzpůsobené slepým, Brailovo písmo a jeho historie atd. Rozhodně to byl silný zážitek. Chod výstavy zajišťují z velké části právě zrakově postižení. Shodli jsme se, že lidé s postižením zraku to nemají vůbec jednoduché. Oni to přijímají jako nevratný fakt, a to je také důležité si uvědomit. Může nastat situace, kdy nezbývá, než se vyrovnat s nepřízní osudu a hlavně se nevzdávat.
Myslím si, že tento malý poznávací „výlet“ do našeho hlavního města byl pro naše žáčky velmi užitečný. Po všech peripetiích karantén a všelijakých trvajících omezeních měli jako třída společnou akci. Cestovali jsme vlakem, procházeli jsme velkým městem, navštívili jsme zajímavé výstavy. Důležité ! bylo i občerstvení (hranolky, cola, …), protože si děti mohly užít tak trochu pocit svobody, že si mohly koupit něco dobrého, co mají rády, a „světácky“ na Václaváku před koněm a s vyhlídkou na Národní muzeum to vychutnat.
Nejsem příznivcem jakéhokoli narušování výuky, zvláště po téměř dvouleté on-line výuce. Ale když jsem viděla naše žáčky, jak jsou spokojení a užívají si to, moc jsem jim to přála. Konečně něco normálního! Už to bylo potřeba! Drahuše Rejentová
